Jímá mě hrůza
moje propocená blůza
odkryla tajemství.
Odvážně odkrytá hruď
vzpřímená postava
hrdina v novinách.
To su já - kalamita.
Dřevěný jazyk
ústa skrytá.
Duše v kámen vrytá.
Žiju dle svého
jen můj hrudník propadlý
nelíbí se děvčeti
co miluji a stále věřím.
Protože láska
řízená podle vteřin
nezahýbá.
Pak i jiní mládenci
schovaní v kredenci
nedostanou šanci.
Jsou v pytli či v ranci.
Zakuklenci v hedbáví.
Nevadí že vás to nebaví
Mě to skýtá nitra z jitra.
A vážná poezie
pomaličku hnije.
Jsem postava poetická.
a dlužím jenom sobě.
Neříkám v tobě něco vězí,
jsou to fakta a jsou březí.
Ne luštěnina, ale hovězí.
Poklizeno uklid hotov.
Teď beze slov
zaopatříme sami sebe.