Každou noc přichází hodina,
kdy nejde už tesáky skrýt,
ve chvíli, kdy člověk usíná,
vlk má chuť vstávat a výt.
Stejně jak plameny u svící,
roste i v tobě ten žár,
do tmy jde tvá duše trpící,
ty budeš temnoty král.
Ref.: Jen oči v slzách utopíš,
měsíční moc v tobě sílí,
chceš krev a ty to dobře víš,
při úplňku vlci šílí.
Teď čeká tě břeh Rubikonu,
noha sama do něj vkročí,
ty nezabráníš kroku tomu,
rudě září tvoje oči.
Z noci přijde krutá rána,
na člověka že sis hrál,
smrt a chlad ti přijdou zrána
za to, že sis volnost přál.
Smutným hvězdám slzy kanou,
každý den si o nich sníš,
v noci city půjdou stranou,
při úplňku zabít smíš.
Krutý měsíc k tobě shlíží,
šeptá ti tvé prokletí,
běž, i když se oči klíží,
máš přežít celá staletí.
Ze srdce tvého sála chlad,
však nikdy vinu neztratíš,
až ucítíš krev, ukojíš hlad,
dál do temnot se vytratíš.
Dřív sledoval jsi tanec hvězd,
teď sám si jeho součástí,
už nalezl jsi konce cest,
krev a smrt je tvou částí.