Mateš mě ve chvíli
zvláště když prolétáš městem
hledám tvůj obraz
vnímavou nadějí

jež vlévám do žil
jak pošumělé klání
přes okraje
tvé křehké fotky

sonety svádidel
a intervaly

nádechy, výdechy
povzdechy z bolesti,
rozkoše svěžesti
hrané či rozehrané

a vzdechy z něžnosti
pomačkané
bez vrásek růže bílé
jen tak,
mile
ne snad
ledabyle

v nedbalkách
v očích co bez slz
jsou krásou pohledu
jiskřičky v úsměvu
s návdavkem

jsi moje
jsi má, matná
nenávratná,

uhrančivá.....