Hrubým gestem,
jemnou řečí,
pevnou tváří,
slabou duší.
Pro ty co slyší,
pro ty, co jsou hluší.

Zatnutou pěstí,
nehty zarytými do cizí kůže.
Hlavou zvrácenou vzad.
V cizím pokoji,
pod cizím mužem,
co už není příliš mlád.

Proryvy horka
vroucí těla a pár facek.
Jak ztracená lehká holka,
jak zmatený malý fracek.

Dvě těla ve změti hlasů,
božská tvář a zoufalý konec.
Louka, vesmír, pár pšeničných klasů,
pohádkový zvonec...

Úsměvy a znouzecnost,
perverzní purpura v mysli.
Prosím tě, vezmi mě na milost.
Znovu mi otup smysly.

Vůně orientálního koření,
růžového vína podivného složení.
Válka vůle a chvilkového vzplanutí,
zvrácenost, chtíč i morální pohnutí.

A všechna vášeň ukojena,
jsem realista - bohém.
Bylo to pěkné, jsem spokojena.
Tak zas někdy sbohem.