pod skleněnými skly
v záři paprsků slunce se ptám
všech výkresů vyrytých nehty lásky
a marnosti
špinavých hříchů noci

všech úsměvů pokrytých rán
a ran
v bílých peřinách krvavých očí

proč uleháme ve stínu stromu
proč schováváme se
za zdmi domů
za skřípění tabule bezmoci
vtěleni do spárů dnů
a naši Bozi, přízemní páni snů

plni úsměvů se vzdálí...