nevím proč, ale stále vidím svět
očima svých dvaceti let ...



i když ty oči už až tak neslouží

občas omylem šlapu do louží

taky alkoholu víc než dříve snesu

a spíše vyjímečně dostanu se k lesu

ale tím se zas tak moc nechlubím

to jen minulost svým křídlem holubím

zamává a stydno je mi psát

že číslovka věku končí už na "sát"

a čas, ten pitomec, že říká mi bacha

znám Makropulos, ty nejsi její brácha

tak nevím, měl bych mu snad věřit

nebo dál jen mladým okem měřit?


poraďte ...
neporadíte ...


tak dál budu vytloukat klínem klín

smát se životu z těla rozvalin

a až poslední tóny zazní hranou mnohou

řeknu: jdu, ale je mi dvacet a trhni si nohou