V potocích smutku,
při soumraku věků,
dožíváš do posledního rána,
natáhni ruku... pro žiletku,
nebuď tupec, je tupá,
není, mám štěstí,
ne, nemám, nikdy jsem ho neměl,
jen svůj koutek, úkryt,
svou síť proti sobě,
svůj dům, svůj hrad,
svůj strach, svůj řád.

Nechci, aby přišla,
volám: "Chci!"
odvaha? jen další strach..
"Nechoď. Už jsi tady? Tak pojď dál.
Dveře zavřené? Ne. Tak honem.
Ať je to za námi. Nechci Tě zdržovat.
Máš toho hodně. Vím.
Taky odcházím..."