v oblečení se skrýváš světu
v kouscích jídla hledáš sebe
na talíři stále stejnou větu
proč zem tě tolik zebe

otevíráš oči nocím
krásná zář
co ti kosti hladí
tvář, v ní všechno ladí
a čas

se neúprosně sune
těla skryté šrámy
černou tuží malujeme
samoty v nás a laciné dámy
v nočních etudách

jsme sami dva
spolu
klesáme dolů
hlavu opřenou o rohy stolů
na molu lepších zítřků
stačí krok...