chtěl jsem ti o havraních pověrách
dlouho
a potom mi to bylo líto
z těch dobrých věcí v mlčení

chtěl jsem ti o havranech
o ledových polích po hejnech
co se ti prohánějí pod účesem
na rub tkáně kde jsem já
a jako srdnatý tuzér
příběh o bílých vejcích kladených za lesem
z nepříčetného hladu
chtěl jsem ti povědět
o zenitu s kovovým nádechem
prstenu co sám uzavírá živým
když přichází k sobě po žíle
říct že tu přeletělo
vybledlé nitro smolně prostých zvyků
s kterým teď příliš snadno mizíš
mizíš
jako těch několik černých taktů z pleskotu křídel
říct že tu přeletělo


a potom mi to bylo líto
z těch dobrých věcí v mlčení