Tvé šaty, jenž nebudou nikdy bledé,
Tvé vlasy s nejtmavším odstínem hnědé,
Tvé jemné dlaně tvář moji hladící,
Ty moje ženo nejkrásnější úsměv mající.

Tvůj úsměv jako dotek boží,
Tvůj šarm venku na nároží
okouzlil mě, tam i včera
když jsi se mnou večeřela.

Tvůj hlas jako vánek větru,
vane něžně a s láskou,
zda obléct se do svetru,
zůstalo nám otázkou.

Ty jsi moje cesta,
po které chci jít,
ty nejsi holka ze sta,
jsi žena, kterou mít
je vzácnější než v létě zima,
jsi lahev nejlepšího vína.