Pod kůží slov
skel z lokálu
tříštím se v peřejích
zarytých okamžiků

v záchvěvu dechu
zmírajících citů
zčernalých lásek
zůstal jste v rozmaru

bez dotyků

v podhloubí něžnosti
kde vaše ruce
zmařené
vodopádem rozvernosti
jak střípky naděje

vryly se do vyprahlé hlíny

do ticha krásy rozervané
slýchal jste tři slůvka
„Pane“
proč jste jiný?