Dcery božské věčné záhadné,
když přicházejí k nám, poznáme.
Verše, rýmy snadno se rojí
a krásná díla lehce se objevují.

Inspirací jsou nám po staletí,
musíme psát, tvořit- je to prokletí.
Ve výsledku však je a byla,
radost z toho, že nás navštívila.

Když opře hlavu o mé rámě,
svítá mi, myslím, napadá mě,
spousta věcí, myšlenek a rýmů,
smutek prchá pryč a s ním plno splínů.
Nálada i život zlepší se nám náramně,
na závěr jen: „Která z Múz, políbila mě?“