Nad tajemným hradem se snášel soumrak
divoké šelmy tiše vyjí do noci
z lesů se vynořil měsíc
se svou pobledlou tváří
shlíží na blikající světla vesnic
v podhradí

Hospodyně zbožně se modlící
šeptá tiché prosby Kristu na kříži
až ukončí její monolog Amen
ona vstane
kříž na prsy vyryje
sfoukne skomírající plamen svíce
a s pocitem čistoty se do peřin položí


Děti už dávno říší snů putují
Zdá se jim o štěstí, lásce, tajemství
Zdá se jim o ježibabách a bubácích

Mladý básník na kraji lesa sní
o lepším světě, o přízni jedné z dam
a suché pero tiše ukládá
do pergamenu jeho slova
a zanechá v něm střípky historie
a kapky z tuše fantazie