V bílé posteli ležím odevzdaně,
Vedle mě mince.
Co asi koupím si za ně?

Přicházíš...
Pár věcí jsi mi přinesla,
položíš je,
a usedneš do křesla.

Povídáš mi o dění venku,
naslouchám ti,
a návštěvní hodiny jsou pryč zachvilenku.

Necítím nic, jen osamění,
pak přijde myšlenka,
že láska už tu není.

V noci mi píšeš: "Chybíš mi tu!"
už vím co s mincemi,
koupím si za ně kilo citu.