S károu míjím rudý kříž, kde pyká mnich
za svůj hřích
K Bohu se modlí, činí pokání
věří v svého Pána, ale neví
Vědět a věřit, věřit a vědět?
Dřevěným vozem putuji dál
cestou i necestou, kamením skal
kolem cest nevolníci svá těla ničí
hladový pohled mě do zad bodá
Na to se nedá dívat.
A tak je to všude, kde jsem byl,
a že už nějaký ten rok putuji
všude jen hlad, špína a strach.

S nebem ocelově šedým nad stromy
jedu dál a hledám SVĚT.
V přístavech námořních do putyk vcházím
sednu, piju, jím a spím.
Rána jsou stejná jako dřív
a u kříže mnich,
činí pokání za svůj hřích
Věří a ví, ví a věří.

Paluba se naklání všemi směry
je kluzká a fouká
Přitáhnu si tuniku více k tělu
a hledím z přídě na moře
Vnímám svět kolem sebe
i křik námořníků v ráhnoví
Je večer, půjdu spát, abych se s ránem probudil
Rána jsou stejná jako dřív...