V dálce cesty zaváté
nesu srdce
znavené
k čemu slova jenom jsou
jako stopy staletími
stále mění svojí tvář
pod tíhou kamene

život lhář

zadírá se jako slza
tupě klesá na oltář
ode dne zrození
blíží se k zániku

u živých pomníků
pro pokoj svědomí
duše se scházejí.