Podzimní noc tmavá byla,
prastarý hrad obklopila,
uvnitř síň, kde svíce plála,
nad matkou co s děckem spala.
Tu žena oči otevřela neb zvuk,
křídel uslyšela,
však v rohu síně, zděsila se,
náhle zřela tři babice,
bez tváře a beze těla,
vichr zhasl plamen svíce,
matka celá v tváři bledá,
zvolala jen třikrát běda,
vzývajíce archanděla,
slova zpět se odrážela,
pak již ticho.
Neuvidí více slunce, neuvidí ani duhu,
jen kolébka s dítkem zde jest,
k níž sudice přistoupily zahaleny v černou
mlhu, by začaly temný křest...