sólo dešťových kapek co stékají po lících
vyhublé boky křičí po troše tuku
tvá strava je smog usazený na plicích
když lidé bojí se podat ti ruku

tvá krása známa z obrázků
jen zbytky plných tvarů
ta spleť šedivých provázků
to klubko životních zmarů

plachý úsměv, zbytky sil
v hladu stále schováváná naděje
že na světě ti někdo zbyl
že nesmrtelné jsou peřeje

všedních dní, probdělých nocí
ve strachu otevřít ústa
pustá země, dva cvoci
života hořká je krusta...