Vůně šeříků čišící z oleje,
v ocelových barvách
zas a znovu, teď..

Než zástup světců milostí obdaří
letmé kolemjdoucí čerpající z ticha
dřív než vynoří se změť

Rozpustilé dálavy, co vždycky někam vedou,
znenadání, bez přípravy
někdy lidi k sobě svedou.

Svítání, kdy světlo lamp ještě neustálo,
šeptá nám, že mnohdy víc,
horší je než málo.