Je těžký na Tě zapomenout – pořád vyhánět Tě z hlavy.
Brzy přijde večer – já zas budu mít ty stavy.
Kdy chtěl bych Tě mít tady a říkat: mám Tě rád!
Však pro Tebe jsem (a budu) "jenom" kamarád.
Vím, jak je to perfektní mít Tě za svou kamarádku.
Ale pro mě je to těžký, jako kdybych dostal rakev k svátku.
Poslal jsem Ti "Naposledy" a chtěl jsem být zas v pohodě.
Že dík té básni došel jsem snad se svým srdcem k dohodě.
Za pár hodin na to, jsem Tě potkal v parku.
Za ten krásnej úsměv bych Ti dal kupu dárků.
Ten Tvůj milej smích mi zase v mysli usednul.
Já zjistil jsem teď se smutkem, že zas jsem Tebou posednul.

Předevčírem v parku muzikál se hrál.
Uvidět Tě v něm, tak toho jsem se bál.
Zas Ti to moc slušelo a já nespouštěl Tě z očí.
Krásný křivky Tvýho těla – až hlava se mi točí.
Pohár stesku přetekl a já si řekl konec.
Tím pohádka je u konce a zazvonil jí zvonec.
S kamarádem v hospodě pak dlouze jsem to probral.
Snad k rozumnému závěru jsem konečně se dobral.
Že milovat Tě (bez šance od Tebe)
Je zbytečné jako nosit mraky (zpátky) do nebe.
(LSI, 13.8.2004) (1)