Sedím a píšu dopis – komu? Přeci Tobě!
Nechci už žít sám v týhle divný době.
Večer, vždy než usnu, ty honíš se mi hlavou.
Konečně vím jistě, že našel jsem tu pravou.

Když tě vidím na dálku, tak hned mi srdce buší.
Nelze popsat slovy, jak ti to vždy sluší.
Tvoje tvář je krásná a ještě hezčí, když se směje.
Mně je v tu chvíli jedno, že venku děsně leje.

Vím, že nejsem dokonalej – každej má svý vady.
Bez TEBE žít nedokážu – chtěl bych tě mít tady!
(LSI, 27.7.2004)