Zableskly plameny do pokojné noci
o svátku jara
v den čarovné moci
kde stojí hradba stará.

Měním se v kočku
jedinkrát do roka,,
po cestách z kamene,
jak šelma divoká.

Samotná dívka
měří své kroky,
až s ranním svítáním,
pod hradbou s loučemi,
u černé stoky
v rozkvetlou jabloň
pro mě se promění.

…a je tak krásná, že až běda,
však doběhnout se hned tak nedá.
Jsem šelma zchytralá,
co pod jabloní sedá.

Sedí tu tiše,
asi něco hledá.