, 29. 4. 2013, Ostatní
Chce se ti psát a do očí ti padají slané vzpomínky všech dní, kdy jsi opovrhoval špatně nakrájenou cibulí. V každém řezu dnes vidíš kus vlastního masa, co sis pár let pečlivě připravoval. A brousil sis nože, na porážku vlastní malosti. Protože první budou poslední a poslední budou první. Ve vlastní šťávě, tak to chutná nejlíp. Přikryješ se a tiše podusíš vlastní já, do sucha, než vyměkneš až se budeš rozpadat, aby tě tupé zuby starých úsměvů s úsměvem pohltily. Děkuj jim, protože tě vysvobodí. Děkuj jim, protože tvoje chyby daly sílu těm, kteří ji sebrali tobě. Kteří si vzali, co jim patří. Pozdě si člověk uvědomí hodnotu věcí, jež ztratil. Příliš brzy se ztrácí, co si nestihl uvědomit.
Chtěl jsem ti jenom říct, že se čas někdy hrozně vleče...