Koupil jsem si příšerně drahý víno,
teď se se mnou líbá,
kouše mě do jazyka,
dře mě do dásní
a já slzím dojetím nad tou láskou.
Slané potůčky opouštějí moje oči,
padají do vinic kolem Gironde,
řasy jako by se vrývaly do země
a jako by prosily slunce o zázrak.
Slunce se nadechlo,
Dionýsos tiše požehnal,
oči mi zaplavila teplá úleva,
"v kostele nemůže být líp",
rouhám se tiše,
s milenkou od Dordogne v náručí.