Každý z nás jednou chtěl by být milován,
na špínu většinou postačí mýdlo.
Každý z nás v životě potká svýho anděla,
ale ten můj měl zlomený křídlo.

Díval se na mě smutnejma očima,
neřekl ni jedno jediné slovo.
Stál stranou v šedivém, špinavém koutě,
a já jsem v tu chvíli pochopil mnoho.

Viděl jsem zpátky celej svůj život,
viděl jsem všechnu tu radost i žal.
Hleděl jsem po tom na to zlomené křídlo,
A v duchu jsem se mu omlouval.

Oba jsme měli v tu chvíli v očích slzy,
mě bolelo to křídlo a jeho má duše.
Tak jsme si slíbili vzájemnou pomoc,
protože přátelství vše na světě zmůže.

Tak jsme se vlastně rozešli v dobrém,
nabití novou, všemocnou nadějí.
On pomůže mně a já vyléčím jeho,
pomáhat budem si navzájem raději.