(Inspirace by P. Hapka ..Panna a netvor, r. J Herz) část šestá

Hraji jen sám
na housle, na piáno,
kolísám
pocit ještě nevyzněl,
táhnu si dál svojí černou dámou
za zvuku písní kantilén.

Zahalím stopy poodřenou patou
spláchnu si ze zad kousky kůže
z čela pak sundám
svoji pásku zlatou,
budu jen stín
jako byl jsem mužem.

Ty jako já a přece jiná,
jsi jemná
s vláknem pavučiny,
na mých stěnách,
voníš lávou,
ach proč jen já,
umírám,
proč jsem jiný?

Byla si má kopretina
rozfoukaná, přívětivá,
kráska z klína.

Po štěstí má
a přece jiná.