Miluju vítr v korunách stromů,
žene mé myšlenky pokaždé domů.
Vzpomínky na dětství, na šťastné mládí,
jak jsme se navzájem mívali rádi.

Miluju slunce, když oblaka trhá,
a svoje paprsky po lidech vrhá.
Snaží se zahřát i srdce kamenná
a láskou obarvit Tvá slova plamenná.

Miluju déšť, když za oknem zpívá,
a svými kapkami prach světa smývá.
Z našich snů na chvíli omyje samotu
a země se alespoň napije k životu.

Miluju vločky, když padají z nebe,
a každá z nich trošičku na tváři zebe.
Vločkám se slzičky určitě neřinou
a krajinu po chvíli zakryjí peřinou.

Miluju všechno, co jen tak neleží,
na drobných hloupostech někdy mi záleží.
Jsem asi zvláštní, někdo to říká
a někdo s duší mou velmi rád smýká.