Padaly vedle sebe dvě vločky sněhový,
o čem si povídaly, se nikdo nedoví.
Jedna měla hlásek hrubší trošku víc
a té druhé ruměnec pokrýval líc.

Chvilku se bavily, chvilku se smály,
padly si do oka a pak si hrály.
Žádná z nich ještě nebyla pod věncem,
ta větší líbala tu s tím ruměncem.

Veliká láska vzplála mezi nima,
i když se chumelily s ostatníma.
Do konce zimy spolu prý budou,
tak za ruku držela jedna tu druhou.

Že prej se vezmou, tak chystaly hody
a pak se roztály v JEDNU KAPIČKU VODY!