velkolepě objímáš
nádech ředěný vůní staré lípy
schoulená u zdi hřbitovní

náhrobky křičí ztracená jména
minulost tvářím ryjí
zatímco unavená hlína
sedá

zapal
ať plamen hoří
ve světle očí uslzených
poklekni do tichých vzpomínek

za nehty nánosy
kroků udusaných
stovkami zlatých podzimů