Jsou bílá rána, kdy k nám vchází ticho
z promrzlé noci,
ty stíny očí,
snad jen měsíc ví to.

Když maluje se zlatá brána,
pluje mezi hvězdami,
paprsek skel
propouští ho z rána.

Jitro,
rozzáří se
nad námi.

Tak utichá i noční bouře,
krajinou potůčků
z tenkých žil.
Jak paví chvost z barevného kouře
já tady bloudím,
déšť mi cestu smyl.