Tančí u splavu panna divá
v měsíčním svitu,
když se rozednívá.

Osud kráčí tolik líně,
ruce v opuštěném klíně,
čekají jen na něhu,
tak sama
bloudí u břehu.

…řekou vane, zaznívá,
ta melodie trýznivá
do lesku křišťálových skel,
krásná to žena,
leč bohužel…
Je jako panna na prameni
tančí v písku, po kamení,
v hlubině tmavé přebývá
je jako noc - je plíživá.
Neví, zda stmívá se, či svítá,
dny ani týdny, nepočítá.

.. po okraj se přiblížila
své stopy řece navždy vryla,

pláče, tančí, smutně spílá.

"Vrať se mi můj vytoužený
poklade můj nad nějž není,
kéž vrátil by tě svatý Jan,
mnou byl by si jen milován.

Svůj osud bože tobě vkládám,
slyš prosbu mou, slyš, oč tě žádám

Já bez lásky jsem smutná řeka,
co marně plyne – neodtéká,
na sobě mám černý šat
Teď, odložím ho
Napořád“…