Životem raněná
hozená do závěje
do krve znavená
čekám Boha,
kde je?!

V pokoře
v protestu
vyplouvám na cestu
po bílé hladině
kde bouře kvílí
z beznaděje

…po setmění,

zbyl jen chleba, sůl,
náhrobní kámen,
studené ruce
a slůvko ámen

.. svazek čistých snů
je ztělesněním siluetu,

já v hrdle svírám tichou větu,

„Chci žít, jsem bez naděje
do krve znavená
kde jen Bůh můj,
kde je“?!