Řeky, ty mají pramen v nás,
šum stromů z břehů,
strmý sráz,
listy plné
slov i básní
a ptačí píseň,
kdo si zasní?
Jako by nikdo nebyl sám.

A já teď tebe v mysli mám,
v krajině pusté,
kde vítr kvílí,
kde stojí jabloň,
zpola mrtvý kmen.

Větve jak paže dívky k zemi svěšené
z mysli mé vytáhnou
zas tisíc krásných jmen.

Až stane se zázrak – probuzení,
zrodí se život
tam, kde není.
Budeš tu pouhou chvíli,
můj posle lásky,
koníčku bílý.