Konečně přestala jsem
točit se zády ke slunci

vyšla jsem mu vstříc
a vzduch byl provoněn
tou klidnou odevzdanou radostí
která přichází když končí zima

dýchala jsem jaro
ač se ještě schovávalo
v tom pokorném momentě před vypučením

v chladném slunci
ucítila jsem
cosi z dávné dětské bezstarostnosti

vzala jsi mě ke svému stromu
a já jsem přemýšlela
kolik toho asi ještě nechápu

stály jsme tam
naproti starému moudrému platanu
bok po boku po takové době
a obě jsme náhle byly tak maličké

sněženky kreslily obrazce
do smutného trávníku z konce zimy
měla jsem pocit
že mi rozkvétají před očima
jakoby ještě včera neležely pod velkou vrstvou sněhu

jakoby to byl prostý koloběh života,
přirozený řád

byl to tak zvláštní pocit
až jsem se mu zdráhala uvěřit ale
uvnitř sebe jsem konečně věděla

že všechno je v pořádku
že příroda je mocnější než se mohlo zdát
a jsou pouta
která nezpřetrhá ani nejkrutější mráz

Začínala jsem trochu chápat
co asi znamená "bezpodmínečně"

Pak jsi mě pozvala na halušky s bryndzou
prý "aby ti nebylo smutno"
strávila jsem noc u tebe na gauči
dýchala to jaro
a cítila se zase jako malá holčička
co smí přespat u kamarádky


Jen to bylo tentokrát naopak