Jednou takhle večer za mnou přišel můj syn,
řek´- hele, táto, právě teďka přepad´ mě splín,
slyšel jsem už vod tebe strašnou spoustu rad,
ale chtěl bych slyšet, co máš nejvíc ze všeho rád?!

Já nejsem, synu, prvek ale sloučenina,
a každá složka ve mně svoje potřeby má,
takže těch věcí bude v podstatě víc,
jestli máš chvilku čas, tak Ti je zkusím říct

Já sem totiž otec, dělník, občan a syn,
pasažérem, milencem a podezřelým,
a pro každýho z těchhle lidí přáníčko mám,
komu ale jaký patří, nerozeznám

Takže mám svůj život rád takhle, jak je,
hlavně, že v něm není žádná beznaděje,
svůj život si každej musí naplnit sám,
a navíc pár přání už splněných mám...