Je to tak krásný, když letíš k hradu poznání.
Chceš vědět, co všechno dokážeš.
Ale neuvědomuješ si, že láska taky bolí.

Netušíš co smíš, chceš udělat všechno.
Zažít nepoznanou krásu...
Žiješ si ve snech, čekáš na první žihadlo.

Bolí víc, než všechno ostatní.
Můžeš být kýmkoli, ale nesmíš zradit.
Zradíš a druhá šance přijít nemusí.

A žihadla bolí...
Nenech se spálit kopřivou,
i když jenom pálí.
Nenech si oči vykoukat,
žádný bys už nedostala.
Nechtěj radu brát,
řiď se pocitama.

Můžeš chtít co chceš, vysnít si sen.
Pak ale zjistíš, že to cos dostal je víc.

Přece nechceš jenom foukat žihadla.
Ruka ti stejně oteče.
Prostě se zvedni a drž se madla.

Slzy potečou a rybník stačit nebude.
Buď si kýmkoli, ale zradils..
Teď už jenom doufej, že druhá šance přijde.

Chtěls nebo ne, stalo se a musíš pykat.
Seber se a přiznej vinu...
Není čas na to v koutě plakat.

Chtěj dosáhnout na tu krásu důvěry.
Získej ji zpět, i když tenhle strom je sakra vysokej.
Leť dopředu, nekoukej na překážky.

Ty máš šanci to zvládnout.
Tak se do toho dej, dokud není pozdě!
Nechtěj v tomhle boji jen tak padnout.

Je to tak krásný, když letíš k hradu poznání.
Chceš vědět, co všechno dokážeš.
Teď už moc dobře víš, že láska taky bolí.

A žihadla bolí...
Nenech se spálit kopřivou,
i když jenom pálí.
Nenech si oči vykoukat,
žádný bys už nedostala.
Nechtěj radu brát,
řiď se pocitama.

Můžeš chtít, co chceš, vysnít si sen.
Pak ale zjistíš, že to cos dostal je víc.