Kolik slov, vět, tichých čárek
mizí v hloubce temných dálek s oklikou
a mezi břehy
píšou zlobu místo něhy,
v srdci místo která mívá
nejen když se Láska dívá

vprostřed světa plnou díru
v míru ze sna prázdna víru

chaosu

bijícího do nosu okamžiku
lidské apatie, jenž nesmije
lidské hříchy vzešlé z mamonu
a pýchy