-

Já vyděděnec vrstevníků
kořenů temnot sžíravé noci
prosíc o oltář tvých drobků
kurevské něhy
potřísněn hluchotou i trýzní
žízním z vodotrysků vyprahlých
tvého odmítnutí
tažen klamem milovaných očí
ze všech točen ty nejchladnější
zjevují se když chlastám
zlomen tou tvou podělanou přezíravostí
to co ničí
můj hrob nejhnusnější


zas ta havěť ožírá duši
nemaje slitování
když ve škarpě citu se válím
v hnilobě těla
žár sopek ztratil lávu
zatažen do těch ohavných plánů
masek smutných klaunů
pekelnej nástroj dekadence
..tam jen servat se můžeš s gilotinou
hrdě snášet když ztratíš hlavu
v koši na popravu

točím se prohlubní spálených cév

a jen ten řev
ten řev
když vře ti krev
sám Odin by se lek
nic světského na pohled
V mé jediné zkažené plíci
zní pořád hlas
..zemřeš jako všichni
je jedno jak
do těch prázdných lodí
s naftou co dusí
rozežírá uvnitř artézských studní
den po dni

bež si..
táhni ty děvko prodejná
bezcitná bestie nic ti není svaté
zmije klonovaná katem
Zhulenej prázdnotou rán
z ran a jizev
ty Bože nejsi už Bohem
nesejdu se s tebou tak jak říká Bible
.. mě naberou pekelný vidle

-