Do vůně stromů zaplétáš své dlaně,
vlasy v dešti rozmáčíš
v tanečních kreacích
rozkvetlého Máje,
být pouhou duhou
ty mi nestačíš.

Až svléknu tělo do tvé číše,
na ústa, dlaně
budu šeptat tiše.
Že jsme jak stín
dvou toulavých koček.

Nebo jen slova?
Z dávno rozpuštěných vloček,
co hrají sněžnou symfonii,
znova
je šeptám, tebou žiji.

Každý je někdy vlastně slýchá,
jsou jako léto,
co nikam nepospíchá.

Do vůně stromů zaplétáš své dlaně,
duhový přelude, do květů oděná.
V kočičích očích tvá touha tiše plane
a tvůj smích mi vrací ozvěna.