-

Cítíš ten cinkot v moři?
..ten cinkot oprášených mincí
co osud přerovnal na dně oceánu
všechnu tíhu odevzdal ránům
kde loď na rozbouřené vodě
protne duhu v jednom bodě

a hle ten úsvit co zbarvil tvář slunce..
topí se v rudé na té bárce co živila minulost
Ty sítě nekonečných rozvodněných ploch
tam kde hlas ticha ozvěnou nezaniká
uvnitř tebe plyne jak poklidná řeka

Byl to kdysi chlad zmučených rán
a hlas v hlubinách co nitro rval
teď skomírá má hlad..
už nesytí ho nářkem za tou zdí
kde roztříštěn všechen věk
to co táhlo k zemi

hnána proudem vášně v novoluní
ty vzdáleněblízké struny rozezněny
jak zvony co mají srdce plné něhy
i nekonečných mystérií co vzduchem plují
tak jak tenkrát v tom krásně sentimentálním podzimu..

tak trochu sněžných vln ve skrytu duše
a tam na zápraží už hřeje tvůj úsměv
stejně vzácný i když tak jiný..
Tam na konci ulice zas lásko sníme
o tom kam se v sobě navrátíme
doženeme všechen ztracený čas

tam dál vede cesta co má zase cíl
pryč od davů a všedních dní
daleko od všeho i od toho tenkrát chladného října..
kdy teplo léta vystřídala nekonečná zima

Dnes už zapomínám chuť toho chladného kovu
co drtil uvnitř těla
..dnešní řeka ve mě má břeh a na něm náš dům
plný nových snů i nových vzpomínek

-

-