V mém těle všechno snad už rezne,
jsem znaven nocí,
jsem znaven i ze dne.

Lhostejnost v srdci nahání mi strach
ukrytý nocí
překročím svůj práh.

…z azylů citů
z netečnosti
hledám svou víru
kde se ve mně zhostí?

Na plátně zírá
tvář má - je jen šmouha
barva snad vybledlá
stejně jako touha.

Když dřímáš ve mně
jako alchymie
jsem ďábel ne člověk

…co jen ve mně žije?

…že všichni stárnou,
a já jsem stále mlád,
proč není nikdo, koho měl jsem rád?

Jen pošetile vyslovil jsem přání
…a proklel život vlastní
i své umírání.