Obrazy blikají
mihotavé jejich svíce
však uchopit jich stěží
vpřed jasné sice
pohasnou a leží.

V opilosti tmou
v dutinách hlubin
skrytý za myšlenkou
o které nevím.

Vázán silou snění
vid oka, se mění
sic konce nedostává
neb v uchopení mžiku
má duše vstává.

Barva, jíž malby hrály
zbledla, ač srdce
údery stály
přistáti měkce
v mysli slepce.

Úsvit dne
kdy tělo se hne
a tvář ze sna
se vzbouzí
trpký to konec snah
paměť se vzpouzí
vybavit si konce dna.