Když se ví, že něco nedáš,
přitom vroucně oči zvedáš k patru,
výše, za patro, kde jen pavouk
v pavučině
plynně svojí nitku vine

s ní pak kryje moji slabost,
strach, co nemá nikdy zadost v odpovědi
na otázky, které věci činit z lásky
jsoucí jsou a které ne, když
myšleny jsou bezelstné

naivní až, často slýchám,
a lidská pýcha vítězí na plné čáře
když boří tváře do polštáře a brání
Dobru tiše vstát a o své
místo bojovat.