Konec smůly,
začátek neštěstí...
pro hrůzu a strach!
Žiju!

Dlouhá chodba posetá tmavými skvrnami,
ta, co mě straší ve snech,
mění se...

Světlo!
Bolí mě oči jak slepce,
který poprvé prohlédl
a poprvé uviděl, kudy má jít...

Cíl je mrtev, ale cesta pevně pod nohama,
ne, už ji nepustím, je má!

Uaaa, to byl krásný sen...
(Co je vlastně realita?
Jen sen, o kterém nevíme,
tak proč nebýt....
konečně ŠŤASTNÝ??)