V tvých černých šatech
vznáší se iluze
existence,
nutíš mě milovat svody
mé vlastní dekadence.

Zahalen do stínu
stříbra černých ctností
jsem oddán slibu
tonu ve věčnosti.

Unikám z azylu svého nitra
odpusť mé svědomí,
ač lidské je …
touha neutichla.

…když nocí křičím
ze zlomené duše
slova jsou jedem
rány z ostré kuše

Jen představ si mě,
jsem tvůj hrob.
Na zemi tišší místo není.
Jsem starý obraz
nebo skvost?

V mém těle žádný soucit není.