Roztoužené tango místností se line
Vrzání parket silný déšť přehluší
První, druhý, třetí rok mine
Stejná deska zní stále do uší

Syrovost, chlad a vlhkost stěn
Bílá ruka tápe po místnosti
Chladný zvenku jako v něm
Zoufale touží po nectnosti

Dunění hromů a pára stoupá
Krůpěje na oknech při lampě září
Černá noc děsivá, obava hloupá
Vždyť noc, že je, se jenom tváří

Kapičky bubnují, tak snažně usínám
S nadějí, že další den zas chytře minu
Navlhlou peřinou něžně se přikrývám
Polibek věnuji vlastnímu stínu.