Jsem to já,
přestože už netoužím dobýt celý svět,
Jsem to já,
Ačkoli se musím vracet zpět.
Pořád jsem to já,
i když už vím, že svět není tak krásný,
jak jsem si myslela,
jsem to já, mlha co přichází zvečera.
Píseň, jež byla v půli přerušena,
svíčka se zhaslým plamenem,
jsem kniha, co žádný konec nemá,
jsem otazníkem za jménem.
Zbloudilá vlaštovka, hledající cestu oblouhou
jsem plastová figurína, stojící za výlohou.
Jak osamělý strom uprostřed polí,
jako jizva, jež Tě stále bolí
jako bouře, co uhasí letní den,
jako ráno, jež přeruší krásný sen.
Celý život jsem chtěla změnit svět,
až teď chápu, že nejde to tak hned.
A to mě bolí, když vím, že jsem jen jedním
z tísíce bojovníků, jež postupem vztyčí bílou vlajku
a proti nám jde celý svět...
...snad někde v hloubi duše ještě stále věřím...
... ...vím, nebude to hned...