Vysvitlo slunce a jeho paprsek se dotkl mého srdce
Osvětlil všechny staré rány a jizvy sešité hrubou nití..
Zas tuším Lásku, přestože rozum už nechce
Mé srdce, ač děravé, to, že tě miluji, cítí.

Oči mám slepé, přesto si dokáži představit
tvou krásnou tvář
Neslyším slova tvá, necítím vůni tvou,
já víc už nespatřím sluneční zář.
Nevnímám tvé doteky, ačkoli bych si to tolik přál,
Nehybně ležím sám, kolem mě pohřební sál.

Lidé tu plakají a jejich slzy spalují mou kůži
Naposled mi ustlali a přinesli kytice růží.
Naposled, má drahá, naposled's mě viděla
Řekla jsi, že máš mě ráda, až teď vím, že jsi nelhala.

Jakoby zázrakem vystupuje z mého srdce světlo jasné
Ze světa zmizely stíny, zbylo jen to krásné.
Ale ty mi tu chybíš, má drahá,
v tom směšném ráji pro hloupého sebevraha.