Stojím sám v obchodní pasáži,
lidé do mě soustavně naráží.
Dav vleče mě s sebou dál,
pryč od míst, kde jsem stál.
Vnímám slabou esenci tajemna,
když zírám na ty tváře bez jména.
Jak hlemýždi ve své ulitě,
zůstávají přede mnou v anonymitě.
Jejich slova se v šumu ztrácí
a oni mizí s nimi jak tažní ptáci.
Váhám zda tu zůstávat mám,
protože i v davu cítím se sám.