chceš mě poskládat
jako rubikovu kostku
abych ladila
barva k barvě
tak jak je to správně


svázaný pravidly
bez vášně k životu
za plotem z párátek
jeden krok dopředu dva zpět
a tak dále


pro samou lásku nevidíš
nebo nechceš
kolik odstínů černé
má moje duše
a kolik bílé už v ní není



kdo ví
možná bude lepší
nechat upadnout
naše sny a touhy
v zapomnění